Škvarky, uzené, jitrnice, jelita, zabíjačková polévka, klobásy či ovar, huspenina. Sbíhají se vám sliny? Právě včas. Začíná to totiž masopust a je třeba se najíst, co se do nás vejde. Podle staré moudrosti pak budeme mít dost síly na celý rok.

Masopust představoval období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami a tradičně byl časem hodů, zabíječek, tancovaček, svateb a také maškarních průvodů. Koneckonců slovo karneval je vlastně synonymem masopustu a znamená „maso pryč“.

Co se jídla týče, je nejdůležitějším dnem období masopustu takzvaný Tučný čtvrtek, poslední čtvrtek před Popeleční středou. Letos připadá na 27. února a jak už jeho název napovídá, žádná odlehčená strava není v tento den žádoucí. Naopak, je to den masa a sladkého mastného pečiva. Pro křesťany to byla jedna z posledních příležitostí si pořádně naplnit břicha před čtyřicetidenním půstem před Velikonocemi.

Tradice Tučného čtvrtku sahá až do středověku a možná i dál. A už od těch časů se v tento den máme vrhnout na pečenou husu nebo zabíjačkové pochoutky nebo na tradiční české knedlo-vepřo-zelo. A pokud po tom ještě naše žlučníky nemají dost, jako dezert je třeba snídat koblihy. Smažené ve velké vrstvě tuku, plněné poctivou marmeládou a bohatě cukrované. 

Dalším důležitým dnem bývala vždy Masopustní neděle, která je letos 2. března. Po vydatném masitém obědě se tradičně vyráželo na tancovačky, jež se nezdřídka protáhly až do bílého rána.

A pořádné hodování bez ohledu na štíhlou linii by se podle tradice mělo držet až do následujícího úterý, takzvaného Masopustního úterý (letos 4. března), kdy se dříve ulice plnily maskami a maškarními průvody spojenými s koledováním. A pak, na Popeleční středu, letos 5. března, konec radovánek. Kdo se pořádně nenajedl dosud, teď už by podle křesťanského zvyku neměl. Snad ještě k snídani mastné nebo sladké pečivo, ale k obědu už jen čočka, vařená krupice, brambory a takhle skromě až do Velikonoc.